Seriál Finanční gramotnosti - 1.díl

15.01.2018 | Aleš Plch

Za 11 let praxe jsme viděli tolik příběhů finanční NEgramotnosti, tolik příběhů, ve kterých zůstali lidé bez peněz, tolik prodaných nebo zabavených domů a bytů, tolik „výhodně“ investovaných peněz, tolik sebevědomých lidí, kteří se nakonec stali chudými, ale také důvěřivých lidí, kterým se nechtělo číst podmínky smlouvy, že jsme se rozhodli podělit se o naše zkušenosti a znalosti…

Pomůžu si veleznámým citátem Jana Wericha (omlouvám se, pane Werichu) transformovaným na fi nance: „Když už člověk jednou musí vydělávat, tak má koukat, aby vydělával víc. A když už jednou vydělává víc, tak má koukat, aby mu taky něco zůstalo. A když už mu tedy něco zůstane, tak má hledět na to, aby ty peníze zase něco vydělaly.“ V průběhu roku se budeme věnovat konkrétním tématům, která se týkají fi nancí a správného zacházení s nimi, mouder z historie, knih a hlavně praxe.

Co je tedy ta fi nanční gramotnost?

Je to souhrn znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět financím a správně s nimi nakládat v různých životních situacích. Pokud se má člověk dobře orientovat v tomto světě, musí obsáhnout široký záběr znalostí a dovedností přímo i nepřímo navázaných na finance. Dnešní doba je dynamická, finance nevyjímaje. Proto se stává, že často zaběhlé tradice při využívání finančních nástrojů mnohdy neodpovídají aktuálně nejlepší volbě. Dost odborností, pojďme si to ukázat na příkladu.

Představte si, že vám Mikuláš přinesl kabát, takový ten jaký měl mladý mlynář Máchal z pohádky. Sáhnete do kapsy a najdete zlaťák. Chránili byste si takový kabát? Nechali byste ho na chodbě na věšáku nebo byste ho dali aspoň do skříně? Nené, koupili byste si trezor, ten byste dali do sklepa, zamčeli sklep na tři petlice a dali dva rotvajlery k tomu. Představte si, že každý z nás je takovýto kabát – stačí chodit do práce a „padají“ z nás peníze. Jak sami sebe chráníme? Jak chráníme svoji schopnost vydělávat? Myslíme na to, co nám vlastně hrozí, co nás může připravit o výdělky?

Už slyším ty hlasy: „A kam ty peníze ukládat?“ Možností je mnoho: Stavební spoření, TPF, IŽP, spořící účty nebo jako 46% obyvatel ČR tzv. BĚŽNÝ ÚČET! Pokud chcete být světoví, můžete použít podílové fondy, burzu, akcie, hedgové fondy, ETF… Pokud chcete být tradiční, budou vás lákat nemovitosti. Nebo jste tzv. alternativní a můžete se nadchnout pro komodity (např. ropa, obilí), diamanty, umění, víno nebo tolik skloňované zlato. Žádný z nástrojů, které jsem vyjmenoval se nedá označit za špatnou, nebo naopak správnou volbu. Pro každého z nás je dobré něco jiného. Tak třeba v paneláku se obilí špatně skladuje:-). Znáte hlášku z fi lmu Slunce, seno a pár facek? „Když vy přistavíte, my to poženeme o štok, když vy brizolit, tak my kachličky a když vy inženýrku, tak my… to budete koukat!“ Škopková nám v praxi ukázala, jak se každý den rozhodujeme. O tom, jestli peníze vydáme z peněženky, nerozhoduje náš rozum, ale naše emoce. Stačí se nadchnout a už to lítá… Když už se bavíme o té peněžence, tak mne napadá, víte proč Dorota Máchalová tak dobře hospodařila s penězi? No zkuste si totiž vyskládat peníze z Vaší kreditní karty na stůl a udělat si přehled o Vašich financích!? Platby kartou a přes internet nás připravily o okamžik, kdy nám každá koruna, každý zlaťák musí projít mezi prsty. Takže naše schopnost uvědomovat si hodnotu, lépe řečeno váhu (nejlépe to uměl pan správce) peněz, nám klesá. Prostě se oháníme plastovou kartičkou víc, než si můžeme dovolit.

Pořád máme pocit, že nám peníze nezbývají, že? „Já bych spořil, ale teď není z čeho…”. Nebo: „Až splatím úvěr, tak začnu odkládat!“. Lidí už před pár tisíci lety přesně věděli, jak vyzrát na tyhle situace. Zavedli si desátky! Ano, právě 10% z našeho příjmu je ta částka, kterou nepocítíme jako velkou ztrátu (která nás neomezí) a zároveň je to dost na to, abychom dokázali našetřit.

Na všechny tyto, ale i další témata se můžete těšit v dalších vydáních Rosy.

V roce 2017 Vám přejeme mnoho splněných cílů, ale i povinností a zažitých neúspěchů, které nás posilují.

Mám zájem o hypoteční úvěr

Více o autorovi článku: Aleš Plch